Všude kolem nás se vyskytují auta. To se všeobecně ví. Stejně jako se ví, že tato nejsou jedno jako druhé. Ani za komunistů, kdy byl výběr minimální a auta nedostatková, tu nejezdil jen jediný typ vozidel, a dnes, kdy už je nabídka široká, teprve ne.
A jaká auta u nás tedy můžeme vídat?
- Samozřejmě ta osobní, která si obvykle pořizujeme my běžní smrtelníci. Ta nám stačí pro běžné situace, jež v lidském životě nastávají, a jsou pro tyto účely ze všech vozidel cenově nejvýhodnější. A tak si je kupuje kdekdo.
- Pak ta nákladní. Ta jsou určena obvykle jen pro různé firmy, které potřebují mít zajištěnou kapacitu pro transport různých větších nákladů, nikoliv pro obyčejné lidi, pro něž by byla nákladní auta moc velká, drahá a nepraktická.
- Máme tu i dodávky, které jsou něco mezi. A proto slouží někdy firmám pro přepravu menších nákladů, a někdy pro změnu lidem, kteří mají potřebu odvézt něco víc, než je u nich obvyklé.
- Máme tu i vozidla, která jsou uzpůsobena pro využívání v terénu, která přicházejí vhod těm žijícím nebo pracujícím mimo místa propojená dost kvalitními vozovkami.
- Máme tu i auta závodní, která se neuplatňují obvykle v každodenním lidském životě, ale slouží spíše pro soutěžení a zábavu lidí při různých motoristických soutěžích.
- Máme tady i auta nezvykle uzpůsobená, dejme tomu neprůstřelná nebo luxusní, jež nejsou jen tak pro někoho, a jež si pořizuje spíše nějaká ta společenská smetánka.
- Máme tu i specifická auta pro zdravotnictví, tedy sanitky, máme tu auta hasičská, popelářská, máme tu vozy fekální, s pohonem dvou nebo čtyř kol, vozidla obojživelná, vojenská…
Aut je prostě k dispozici spousta. A každý z nás využívá takové, které potřebuje a na které má. A kdo na žádné nemá, využívá ještě jiný druh – autobus. Třeba linkový a třeba zájezdní. Aspoň doposud. Protože přijde doba, kdy zaručeně dojde ropa. A pak už budou tato auta využívat jenom nemnozí z nás. Bezdomovci, pro které se stanou odstavená vozidla dostupným ubytováním.